Děti a konec „taťky státu“

Zdroj: MF DNES - celostátní vydání

Rodiče s malými dětmi hledají při návratu do zaměstnání často odpověď na tuto otázku: „Kam s dětmi?“ Paradoxně ji dostávají i od svého zaměstnavatele. 

Současné možnosti nenabízejí velký výběr. Míst  ve školkách se nedostává (natož v jeslích), navíc jejich časový rozvrh neodpovídá potřebě pružné pracovní doby.

Proto ke slaďování rodinného a pracovního života dochází většinou pomocí modelu „otec v práci, matka v domácnosti“.

Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje v rámci „prorodinnného balíčku“ i zavedení „vzájemné rodičovské výpomoci“. A také „miniškolek“.

Diskuse v mateřských centrech naznačují, že mnoho rodičů opatření uvítá. Konečně si budou moci skutečně vybrat takovou podobu péče o své děti, aby se oba mohli svobodně rozhodovat, jak dát dohromady rodinný a pracovní život.

A nejen to, budou-li mít zájem, mohou službu péče o děti sami nabízet. Matka nebo otec může zůstat na rodičovské dovolené a ke svému vlastnímu dítěti přibrat do péče další děti. Nejvíce tři.

Nepřijde o rodičovský příspěvek a navíc si může vydělat čistý příjem až patnáct tisíc. Otevírá se tak šance přivýdělku i těm rodičům, kteří se chtějí věnovat svým dětem po celou dobu předškolního věku. Stačí se jen evidovat na obecním úřadě a také mít čistý trestní rejstřík. Rozdíly v sociálním vývoji a v dovednostech u dětí předškolního věku bývají poměrně velké. Velkou roli hrají také povahové vlastnosti dětí. Mnohé z nich nezvládají větší kolektivy, a tak je pro ně výhodná péče rodinného typu. A tu budou moci nabízet i miniškolky zřizované obcemi nebo zaměstnavateli, případně neziskovými organizacemi, například mateřskými centry.

Po vzoru ze zahraničí nebudou u služeb rodinného charakteru vyžadovány složité hygienické a provozní požadavky. Zaměstnavatel bude navíc daňově zvýhodněn, a bude-li chtít poskytovat službu více dětem, může také zřídit více miniškolek.

Zdá se, že v českém prostření budí rozpaky především velká možnost volby a zodpovědnost.

Setkávám se často s mnoha pochybnostmi nad schopností našich rodičů umět si vybrat, nad otázkami kolem záruky dostatečné kvality, nebo dokonce s pochybnostmi, že rodič není schopen sám zvládnout péči o čtyři děti zároveň.

Nad počtem dětí není třeba pochybovat, doporučují ho odborníci. V tomto počtu dětí dokáže jedna pečující osoba plně uspokojovat primární i sekundární potřeby i malých dětí s ohledem na jejich individuální a věkové zvláštnosti, stejně jako to zvládají rodiče čtyř a více dětí.

Kdo jiný by však měl rozhodovat o tom, jak se budou starat o své děti a jak je budou vychovávat, než vlastní rodiče?

Kdo jiný by měl ručit za kvalitu služeb než poskytovatel? Nebo snad toužíme po tom, abychom byli opět v péči „taťky státu“, který by za nás rozhodoval po celý náš život? Role státu je nastavovat jasné mantinely, které však nesvazují, ale pamatují na nejrůznější alternativy. Přejme dnešním rodičům šanci, která se rýsuje v „prorodinném balíčku“ ministerstva práce a sociálních věcí.

Kdo jiný by však měl rozhodovat o tom, jak se budou starat o své děti a jak je budou vychovávat, než vlastní rodiče?

Autor:  Rut Kolínská, prezidentka Sítě mateřských center