2000 Hannover Expo
...a projekt pro třetí tisíciletí
Mateřské centrum v Saltzgitteru (jedno ze tří prvních center v Německu) podalo projekt komunitního centra svépomoci pro všechny generace do soutěže projektů budoucnosti na EXPO 2000 a zvítězilo. Splnil se tak sen Hildegard Schooss, která se pomalu stává legendou mezi dnešními zakladatelkami MC v Německu a která stála u zrodu MC u nás.
Dům
Hildegardě se podařilo během dvaceti let rozšířit činnost centra o služby pro nejrůznější skupiny obyvatel od narození až do velmi pokročilého věku. Několikrát se museli stěhovat, protože jim nestačily prostory. Díky vítězství mohli za státní peníze postavit objekt, který bude součástí EXPO. Dům nabízí soužití a vyžití všech generací pod jednou střechou: hlídání dětí, školka, družina, restaurace a kavárna, kadeřnictví, masáže, alternativní medicína, příprava na porod a možnost přirozeného porodu, rekvalifikační kurzy, bazar, prádelna, klub důchodců, nejrůznější zájmové skupiny a mnoho jiného. Spolupracují se sousední lidovou universitou a s kulturním centrem v bývalém kostele. V těsné blízkosti postavili ještě azylový dům, kde jsou i sociální byty a ubytovna. Vytvořily 20 pracovních míst a spolupracuje s nimi ještě 80 dobrovolníků. Dostávají příspěvek ze státního rozpočtu, ale služby, které poskytují, pokrývají velkou část výdajů.
Architektonické řešení vychází z přání mít možnost účastnit se společného setkání, ale zároveň najít klid pro svůj osobní zájem. V centrální části podlouhlého třípatrového domu se odehrává veškeré společné bytí, připadáte si tu jako někde na rušné návsi. V postranních křídlech naleznete nečekaný klid pro soustředěnou práci nebo relaxaci. Okolí domu sice ještě připomíná staveniště, ale uvnitř běží provoz naplno, interiér prodělává zatěžkávací zkoušky. Nanečisto proběhla i "Akademie grassroots women" - doprovodný program, který německá centra ve spolupráci s OSN chystají. Akademie proběhne během výstavy celkem čtyřikrát v délce jednoho týdne.
Setkání
Naše síť MC byla přizvána ke spolupráci, proto jsme se počátkem října vydaly do Saltzgitteru na přípravný týden. Sešly jsme se tu s dalšími představitelkami nejrůznějších svépomocných skupin ze střední a východní Evropy (Bosny a Hercegoviny, Rumunska, Bulharska, Ukrajiny, Ruska a bývalé NDR). Překvapilo nás, kolik uprchlíků našlo a nachází zázemí v německých mateřských centrech, někteří se vracejí domů s chutí založit centrum ve své zemi.
Den po dni jsme měly možnost nahlížet do osudů jednotlivých účastnic. Naše životní příběhy se v mnohém velmi odlišují, ale spojuje nás snaha nezůstat stranou a osobně se snažit o změny. Obdivovaly jsme ženy z Bosny a Hercegoviny. Jedny mají za sebou krušné roky uprostřed válečných bojů, druhé válku přestály v Německu a teď se společně snaží obnovit život v narušené vlasti. V Sarajevu a v Sanském Mostě vzniknou první mateřská centra. Máme radost, že se nám podařilo zažehnout jiskřičku v Rumunsku, tam také vzniká první centrum, tentokrát jako český export.
Domluvily jsme se, že se sejdeme v Praze (26.-28. ledna 2000) a pokusíme se vytvořit mezinárodní síť mateřských center ve střední a východní Evropě. Je dobré o sobě vědět, vzájemně se inspirovat, navštěvovat a občas se společně setkat. Na Mezinárodní akademii budeme mít jeden celý den, kdy budeme prezentovat MC v ČR. Způsob, jak síť našich center představíme, záleží jen na nás. Akademie se zúčastní zástupci politického světa, světa médií i peněz, proto se musíme dobře připravit. Uvítáme každý nápad a každou radu.
Berte nás vážně
Napadá nás, že svět o nás sice ví, ale doma se nám nedaří prorazit. Domníváme se, že by bylo dobré, aby v našem pavilonu byl alespoň leták o naší účasti v rámci německé expozice. Proto jsme se pokoušely domluvit s Kanceláří generálního komisaře EXPO 2000. Začaly jsme už na jaře, ale minulá komisařka nás nebrala vážně. O Pražských matkách a mateřských centrech nikdy nic neslyšela a že bychom se mohly "světové výstavy" účastnit, aniž bychom měly posvěcení českých úřadů, to nechápala. Její sekretářka nikdy nenašla termín, kdy bychom se mohly sejít.
Po nástupu nového komisaře jsme si hned dohodly schůzku a zdálo se nám, že se ledy pohnuly. Leč co se zdá, to je sen. Pan generální těsně před naší schůzkou musel neodkladně odejít (přišla si pro něho manželka!?). Na doporučení té samé sekretářky jsme další den volaly ve smluvenou dobu, tentokrát nám bylo sděleno, že nás dostala na starost jakási paní, která ovšem momentálně není k mání, máme si zavolat příští týden. Sdělila jsem jim, že to budeme v Hannoveru právě na jednání o EXPO. "Tak si je tam odchyťte, oni tam letí v úterý," chtěla zakončit paní, se kterou jsme mluvily. "To myslíte vážně?" "No, když na to tak spěcháte!" A tyto lidi si platíme z našich daní!
V lednu nás čeká nejen setkání ze zemí bývalého socialistického bloku. V bezprostřední návaznosti budeme hostit konferenci Huairou komise při OSN (28.1.- 1.2. 2000). Podaří se nám přesvědčit naše média, že dění kolem mateřských center je dostatečný "trhák" pro čtenáře? Bude nás pak brát někdo trochu vážně a třeba i jako rovnocenné partnery?
Jitka Herrmannová a Rut Kolínská
19.6.1999